Neomezené možnosti člověka: Telekineze a teleportace

Výjimečnou schopnost působit s pomocí psychokineze na statické objekty prokázala Niněl Sergejevna Kulaginová. Ve více než pětadvaceti různých státních vědeckých laboratořích v Moskvě i tehdejším Leningradu probíhaly od roku 1964 pokusy, které měly prozkoumat její schopnosti. Experimentů se zúčastnila skupina vědců z Fyzikálního ústavu M. P. Lebeděva sovětské Akademie věd v čele s doktorem fyzikálních a matematických věd F. Bunkinem, přičemž mezi členy týmu patřili rovněž akademik J. B. Kobzarev, dopisovatel Akademie věd SSSR R. V Chochlov a další. Doktor technických věd G. N. Dulněv zveřejnil v několika vydáních časopisu Soznanije i fizičeskaja realnost' (třetí díl, č. 1, 3, 4 z roku 1998) výsledky experimentálního výzkumu psychokinetických schopností N. S. Kulaginové, který proběhl v Leningradském ústavu jemné mechaniky a optiky.

Kromě telekineze, tedy působení na lehké předměty a střelku kompasu, Kulaginová několikrát prokázala schopnost takzvaného hmatového zraku - dokázala rukou „číst" různé texty. Exponovala látky citlivé na světlo, kontaktně i bezkontaktně v lidech vyvolávala pocit pálení a zanechávala na jejich těle popáleniny. Podstatně, i o několik jednotek, snižovala pH vody, vytvářela v různých tekutinách kyselé prostředí, ovlivňovala šíření laserového paprsku, několikanásobně zvyšovala vodivost vzduchu. Dařilo se jí zmír ňovat bolest a terapeuticky působit při zánětlivých procesech některých onemocnění.

Šokující ukázky psychokineze předvedl izraelský senzibil Uri Geller, s nímž v roce 1971 spolupracoval doktor A. Pucharič, jenž je proslulý teoretickými pracemi v oblasti fyziky a fyziologie psychického výzkumu. Geller silou myšlenky ohýbal a lámal kovové předměty, rušil magnetické záznamy, nutil předměty mizet a znovu se objevit.

S pomocí rentgenospektrálního mikroanalyzátoru zkoumali ruští vědci lžičku z kovové slitiny, která byla zdeformována působením Uriho Gellera. V časopise Parapsychologie a psychofyzika (č. 4, 1993, strany 57-63) se dočteme: „Uprostřed přetočené části kovové lžičky jsme zaznamenali oblast, na jejíž hranici a v jejíž blízkostí došlo ke změně koncentrace prvků slitiny. V místech zkroucení byla struktura materiálu výrazně odlišná. Poblíž jsme také nalezli množství specifických mikroskopických trhlin. Celkový obraz zjištěných změn připomíná tepelné působení, které proběhla v lokální zóně přeměny a nazývá se opal."

Pozoruhodný experiment uskutečnil vědec Saul Paul Sirag, který Gellerovi podal naklíčené semeno fazolu zlatého a poprosil ho, aby „vrátit zpátky čas". „Uri stiskl fazol v dlani, a když přibližně po třiceti sekundách dlaň otevřel, ležel na ní bob bez jakýchkoliv známek klíčení. Zdá se, že jev, který byl později nejednou zopakován, svědčí o psychokinetickém působení i na kategorii času."

Uri Geller patří bezpochyby mezi velmi vnímavé a světově proslulé senzibily. Sovětští (a nyní ruští) senzibilové nejsou sice o nic horší, ale zůstali zpravidla v utajení a pod dohledem Ústředního výbor Komunistické strany Sovětského svazu, KGB a GRU (Hlavní zpravodajská správa). Teprve v posledních letech byla některá jména odtajněna. Například Anatolij Sergejev byl v minulosti zástupcem vojenského atašé a zákonným představitelem GRU Generálního štábu v jedné z evropských zemí. Díky vzpomínkám novináře A. Kondrašova vyšly najevo některé zajíma vé skutečnosti, jež jsou spojené právě se Sergejevem. My si nyní jednu z nich přiblížíme podrobněji.

V tělocvičně velvyslanectví probíhal napínavý volejbalový zápas, v němž proti sobě nastoupily výběry novinářů a diplomati. Zástupce vojenského atašé A. Sergejev měl zrovna provést podání, avšak těsně před silným úderem do míče se prudce otočil a pohlédl na soupeře. Zhypnotizovaný protivník zůstal stát jako solný sloup a nedokázal přijmout servis. Stejný trik uplatnil Sergejev na každého hráče z družstva žurnalistů, přičemž opravdová kouzla předváděl později u stolu. „Když se soustředil, dokázal pouhým pohledem pohybovat litrovými tupláky s pivem po stole, uměl ohýbat kovové nože i vidličky. Všichni byli zcela šokováni."

Co se týče teleportace (okamžitý přesun v prostoru), neznáme v současnosti příliš mnoho příkladů. Určitě však existují. Disponuje jimi již dříve zmiňovaný Sai Baba. „Dokáže číst myšlenky, vidí minulost i budoucnost, je schopen vyskytovat se na různých místech současně. Může na sebe vzít jakoukoliv podobu, umí dokonce ovlivňovat počasí, dokáže zařídit, aby přestalo pršet nebo aby začal foukat vítr. Je schopen zastavit činnost ničivých živlů, a umí dokonce i odvrátit katastrofu."

V lednu roku 1998 proběhla rozhlasovým a televizním vysíláním zpráva, že významný rakouský fyzik Anton Zeillinger teleportoval ve své laboratoři v Innsbrucku foton. Podobná věc se podařila teprve před nedávnem Italům a Američanům. Zeillinger tvrdí, že už sestrojil přístroj na teleportaci, který dokáže doslova během několika vteřin přenést člověka na libovolnou vzdálenost. „Dosud ale existuje jeden neřešitelný problém: stroj si musí s naprostou přesností zapamatovat polohu a charakter všech atomů, z nichž se je dinec skládá, aby ho na jiném místě naprosto přesně sestavil. Na světě však dosud neexistuje natolik výkonná výpočetní soustava, aby naráz dokázala přenést tak obrovské množství informací."

Mnohem dále však ve svých výzkumech došli ruští vědci. Jestliže se zahraničním badatelům podařilo převést fotony z jedné frekvence na druhou na krátkém úseku světel ných vln, pak „ruští výzkumníci pod vedením akademika P. P. Garjajeva jediným mávnutím křídel přeletěli celé světelné spektrum a vznesli se vysoko, do oblasti radiových vln", což znamená, že teleportovaný foton „změnili" na radiovou vlnu. „Na základě tohoto jevu je možné vytvářet světelné a radiové vlny, kopie libovolných hmotných objektů a přenášet je prakticky okamžitě na obrovské vzdálenosti. Moskevští badatelé považují teleportaci předmětu, a dokonce i živých bytostí, za zcela reálnou. Na vlastním zařízení už vytvořili kopie menších předmětů."

Na stránkách periodika Litěraturnaja gazeta (č. 1-2 z roku 2001) byla pod názvem Obyčejné povolání otištěna poznámka Jeleny Rajevové, která odkazuje ke knize kosmonauta K. Feoktistova Dráha života (Trajektorija žízni). Autorka v příspěvku píše: „...Poslední dvě kapitoly knihy s názvem ,Spory okolo Marsu` a ,Let ke hvězdám` mohou u střízlivě uvažujícího maloměšťáka vyvolat rozpaky. Dost nerealisticky například působí úvahy o možnosti vytvoření informačního paketu (shluku), který by obsahoval detailní popis lidské osobnosti (včetně fantazie, sympatií, antipatií a tak dále) a jenž by bylo možné odeslat prostřednictvím elektromagnetických vln ke vzdáleným hvězdám kvůli zprostředkování kontaktu."

Úvahy astronauta K. Feoktistova o teleportaci člověka ale zřejmě nejsou příliš odtržené od reality, když se věda touto problematikou intenzívně zabývá. Zatímco badatelé dosud o možnostech teleportace předmětů a živých bytostí pouze uvažují, mágové již takovou činnost provádějí.

K uvedené problematice se mimo jiné vyjádřil také šéf rostovské pobočky Asociace ENIO V J. Rogožkin. V letech 1990-91 se v Moskvě v masovém měřítku začali objevovat poltergeisti. K výzkumu a neutralizaci těchto jevů byl sestaven tým odborníků z různých měst republiky, do jehož kruhu byl přizván právě i V J. Rogožkin. Jelikož ke všem zá važným případům výskytu poltergeista docházelo v typizovaných třípokojových bytech, vědec se v jednom z nich do časně usadil, což mu umožnilo být přímo u zdroje a vše lépe pochopit.

Jako „induktoři" poltergeista ve všech případech fungovali chlapci ve věku mezi dvanácti a čtrnácti lety. Většinou pocházeli z rodin, jež byly opuštěny otcem, a prožili porodní trauma nebo jiná zranění mozku. Pokud se v bytě začali z neznámých příčin objevovat poltergeisti (vybuchovala kuličková pera, začaly hořet noviny, padaly různé předměty, létaly kusy nábytku a tak podobně) a obyvatelé byli totálně zmatení, objevil se nablízku „dobrodinec a zachránce" Nikolaj Ivanovič Trojanov, psychoterapeut z moskevské továrny na parfumerii. Snažil se lidem „vysvětlit", že dané jevy jsou spojeny s jedinečnými schopnostmi dítěte a že je připraven přijmout chlapce do učení, díky čemuž se schopnosti dítěte rozvinou a poltergeist zmizí. Sliboval hory doly (cestu do USA do centra paranormálních jevů) a obvykle dosáhl svého.

Nikolaj Ivanovič Trojanov se více než padesát let velmi vážně zabýval magií a ovládal řadu technik, které mu umožňovaly provádět jedinečné věci. „Mohl například teleportovat svému příteli v USA unikátní ikonu z libovolného chrámu. Sám Trojanov si však takto hrával jen ve vzácných případech a velmi zřídka. Neměl žádnou zvláštní potřebu se hmotně zabezpečovat... zabýval se tím z čisté „lásky k umění". Své učedníky si Trojanov testoval speciálním způsobem. V typizovaných bytech prováděl „astrální ověřování" a vybíral vhodné kandidáty. Vytvářel „standardní astrální kanál na procházky" po bytech a posílal do astrální roviny dítěte bytost z paralelního prostoru - zlého ducha. Tento postup mu zjednodušovala právě poranění mozku, stačil menší šok dítěte způsobený třeba samovznícením tapety a zlý duch byl zaveden do astrálního plánu chlapce, který začal působit jako zdroj poltergeista a vykonával své temné dílo sám. Na nezkušeného čtenáře může celá výše uvedená záležitost působit v lepším případě jako výplod bujné fantazie. Proto tedy navrhujeme, aby se zájemci podrobněji seznámili s fenoménem poltergeista v řadě článků, zveřejněných v něko lika číslech vědeckého časopisu Parapsychologa i psichofyzika z let 1993-99. Uvedené stati přinášejí informace o mnoha výzkumech poltergeista, o nichž se nejednou diskutovalo na mezinárodních konferencích.

Nyní se však opět vrátíme k Trojanovovi, jehož škola představovala skutečný unikát; učil totiž děti používat astrální výstup, teleportaci. V hodinách například dětem ukazoval fotografii prstenu s drahokamem a tvrdil, že ztracený šperk patří jeho známé. Úkolem chlapců bylo podniknout astrální výstup, najít prsten a teleportovat jej. Děti úlohu úspěšně splnily...

Samotný Trojanov kontroloval žáky ve své astrální podobě, pravidelně „obcházel" jejich byty, a byl to právě jeho astrální dvojník, jehož zaregistroval v jednom z bytů odborník na eniologii, který tam „seděl v úkrytu".

Celý tento příběh skončil setkáním vědců s Trojanovem na jeho pracovišti v továrně. Po jejich rozhovoru najednou fenomén poltergeista zmizel.

 

ukázka je z knihy:

Název: Neomezené možnosti člověka

Autor: T. a V. Tichoplavovi

Nakladatelství: Eugenika 2005

Cena: 228.00 Kč

Počet stran: 233

Vyšlo: 01.11.2005

 Anotace: "Člověk je výtvorem myšlenky. Ve svém dalším životě se stane přesně tím, o čem nyní přemítá."