Skryté informace v lidské DNK
I když tato přednáška čerpá základní informace z vysokoškolských učebnic a vědeckých prací, budu se snažit výklad pojmů maximálně zjednodušit, aby byl srozumitelný i pro běžného účastníka našich setkání.
Nejdříve si budeme muse zopakovat základy biologie, abychom se později dokázali orientovat v její nejsložitější části, kterou je genetika. Zde využívám informace z populárně vědecké knihy „Přehled biologie“, napsané snad 50 autory s minimálně dvěma tituly před i za jménem, kde se v předmluvě dočteme, že základem je biologie probíraná na středních školách, avšak s prohloubením znalostí. Děkuji přírodě, že jsem nemusel maturovat z biologie, to matematika byla neskonale jednodušší a jednoznačnější. Přejděme nejdříve k definicím jednotlivých používaných pojmů:
Všechno co existuje v přírodě rozdělujeme na objekty živé a neživé, obvykle nazývané nerosty a živočichy. Vše ovšem záleží na tom, co věda považuje za živé nebo neživé. Z esoterického hlediska lze z určitého pohledu považovat za živé všechno, pokud připustíme libovolnou dobu existence objektu. Připomínám, že i planeta je považována za živý objekt a když to zobecníme, bude i celý vesmír živým objektem, protože zde probíhá výměna hmoty, energie a informací.
Druhým kritériem je tedy nepochybně velikost a složitost objektů. Za základní prvek jakékoli hmoty považujeme atom, jejichž spojením se tvoří bezpočet různých molekul látek anorganických a organických, které ve spojení do buněk se za určitých okolností stávají živým organismem, zpočátku jednobuněčným a později mnohobuněčným. Je zde nutná pouze přítomnost nukleových kyselin a bílkovin, jako hlavních složek organismů, nutných pro přeměnu látek, energií a rozmnožování. Vědecká definice říká, že: “Živý organismus je strukturálně hierarchicky uspořádaná, termoregulačně otevřená, autoregulující se nukleoproteinová soustava.“ Já jen dodávám, že zcela opomíjejí duši.
Přesto je nutné, abych se zmínil aspoň stručně o různých strukturálních úrovních živých soustav, abychom měli na paměti, že něco tak složitého a geniálního se nemohlo vyvinout samo od sebe, i kdyby to mělo k dispozici libovolně dlouhou dobu. Obecně vyplývá z teorie systémů, která platí v každém oboru vědy, že každý celek a jeho části se vzájemně ovlivňují. Celek je vždy něco více jako souhrn částí, jeho vlastnosti záleží na struktuře jeho částí, čím je jich více a čím jsou složitější, tím je celek kvalitnější. V každém celku existují mezi jeho částmi vnitřní vztahy a k okolí se projevují vnější vztahy. Tyto vztahy jsou zpravidla obousměrné. Z hlediska vnitřní struktury dále rozlišujeme soustavy jednostupňové a vícestupňové. Živé organismy jsou převážně vícestupňové, sestávající z molekul, organel, tkání a orgánů, jejichž souhrnem je organismus. A k jeho funkci je třeba ještě maličkost – životní energie.
Základem všeho na Zemi i ve vesmíru jsou chemické prvky. Jejich počtem a vlastnostmi se zabývat nebudeme, konstatujeme pouze, že základem všech živých organismů jsou známé prvky žida kóna, čili C, O, H, N – uhlík, kyslík, vodík a dusík a zamícháme do toho ještě trochu síry a fosforu a nepatrná množství draslíku, sodíku, chlóru, vápníku, železa a dalších prvků. V podstatě je ale možné říci, že v lidském těle bychom mohli najít téměř každý prvek v některé z jeho částí. Tyto prvky se nevyskytují osamoceně, ale obvykle ve formě sloučenin, z nichž nejvíce je vody. Proto také organismy mohou existovat převážně v prostředí, ve kterém je voda v kapalném stavu a tuto teplotu mají snahu zachovávat. Pokud se jim to nedaří, tak zahynou.
Chemií a strukturou jednotlivých základních chemických sloučenin v organismech se zabývat nebudu, to bychom tady mohli sedět do Vánoc. Pouze to shrnu, že většina organických sloučenin patří mezi vysokomolekulární, tedy s molekulovou hmotností více jak 1000 a jejich základem jsou uhlovodíky. Na vrcholu složitosti jsou tzv. informační makromolekuly nukleových kyselin a bílkovin, jejichž základem je 20 aminokyselin. Posloupnost aminokyselin v molekule bílkoviny určuje její vlastnosti. A tato posloupnost je určena Deoxyribonukleovou kyselinou, krátce DNK nebo DNA. Molekula DNA je prokazatelně jednou z největších, jaké se v přírodě vyskytují. Tvoří jí dva paralelně běžící řetězce, které jsou složeny z molekul kyseliny fosforečné a cukru. Tyto dva provazce jsou v pravidelných sekcích (asi třiceti stotisícin) milimetru spojeny vzájemně, takže celá struktura vytváří dojem jakéhosi „žebříku“. Odborně se tomu říká „bázové páry“. Tato struktura DNA je společná všem živým organismům. Rozhodující faktor týkající se dědičné informace představují právě zmíněné „příčky žebříku“, které jsou tvořeny čtyřmi bázemi nukleových kyselin. Konkrétně jde o: adenin (A), thymin (T), cytosin (C) a guanin (G). Do bázového páru se přitom spojuje výhradně adenin s thyminem a cytosin s guaninem. V důsledku toho existují přesně čtyři varianty těchto „můstků“ (A-T, T-A, C-G a G-C).
Jednoduchá bílkovina je složena ze sekvence asi 100 aminokyselin, takže matematicky vzato by její náhodný vznik byl možný s pravděpodobností 1 ku 20100 , tedy asi jednička a 130 nul za ní. Pro takové číslo není název a je řádově srovnatelné s počtem atomů ve Sluneční soustavě. Uvážíme-li, že v jedné jediné buňce je přítomno několik set až tisíc různých bílkovin, patří živé organismy patří mezi nejsložitější struktury ve vesmíru a pouze vědec si může myslet, že něco takového vzniklo náhodně, což si můžete dokázat jednoduchým experimentem. Vezměte hrnec, dejte do něho kousek uhlí, trochu vody, ledku, síry a fosforu, zavřete poklicí a třepejte tak dlouho, až vám vypadne nějaká bílkovina. Zatím se to nikomu nepodařilo, z čehož plyne, že pouze budeme-li třepat asi 5 miliard let, tak vědecky dokážeme, že takto bílkovina nevznikne. Takovouto metodu použil i slavný český vědec Jára da Cimrman, když vědecky dokázal opakovaným pokusem za standartních podmínek, že foukáním cigaretového kouře do vody v lavóru zlato nevznikne….
Nejčastěji se vyskytující bílkovinnou jsou enzymy. Je zřejmé, že buňka může syntetizovat pouze ty enzymy, pro něž má geny. Každý enzym v buňce umožňuje vykonat určitou biochemickou reakci. Soubor všech genů buňky tak určuje průběh všech jejich procesů látkové přeměny. A z látkové přeměny každého organismu vyplývají všechny jeho dědičné znaky. Základním předpokladem pro utvoření kteréhokoliv dědičného znaku organismu je tedy schopnost určité biochemické reakce v jeho buňkách. Biochemické znaky každého organismu jsou primární a všechny ostatní z nich vyplývají.
Základem všech procesů je zmiňovaná dvoušroubovice s příčkami nukleotidů, jejichž sekvence určuje genetickou informaci, kterou zapisujeme jako písmena v abecedě. A je zcela logické, že pokud máme abecedu, můžeme z ní tvořit smysluplná slova, věty a obecně informace. Pro čtení genetické informace se používá biochemická metoda, jíž se zjišťuje pořadí bází v krátkých sekvencích, nazývaná „sekvenování DNA“. Tato metoda je značně náročná, zejména pokud chceme přečíst delší řetězce DNA, ale dnes již existují dokonalé automatické sekvenátory, takže třeba laboratoře firmy Genomac slouží i pro veřejnost, zejména při určování otcovství. Takový znalecký test stojí i s odborným posudkem asi 15.000 Kč. Jak praví stará moudrost – matka je jistá, otec nejistý.
Zatím jsme dospěli k prvému výsledku, že genetickou informaci dokážeme přečíst. Mnohem důležitější je ale druhý krok, zda této informaci dokážeme porozumět a zda tuto informaci dokážeme zapisovat, případně opravovat a přepisovat. Dnes se na celém světě zabývá sekvenováním DNA celá řada výzkumných pracovišť, zejména s cílem odhalit příčiny nejrůznějších nemocí a defektů nebo s cílem vytvářet geneticky modifikované odolné rostliny.
Nikdo však neví, jak se to může v budoucnosti projevit, když cizí informace z GM kukuřice vneseme třeba do lidských buněk.
Nikdo
si ani náznakem netroufá odhadnout, kolik bílých míst budeme ještě muset
odhalit a jaká překvapení nás na této cestě čekají. Právě v důsledku
zcela nových zjištění vznikl prakticky nedávno na poli genetiky nový vědní
obor, který se nazývá „vlnová genetika“. Na jejím počátku stál i německý
biofyzik Fritz Albert Popp, který zjistil, že molekula DNA se chová jako
velmi sofistikovaný harmonický oscilátor, přičemž se jeho frekvence
pohybuje kolem 150MHz.
Mapa lidského genomu je tvořená asi třemi miliardami sekvencí kódu DNA a 40 tisíci geny, byla poprvé sestavena v roce 2001 mezinárodním konsorciem. To, že je dnes genom znám, umožnily nové technologie vyvinuté zakladatelem firmy 454 Life Sciences Jonathanem M. Rothbergem. Značně snížily dobu potřebnou k sekvenování i s tím spojené náklady. Stanovení sekvence lidské DNA trvalo v lednu 2007 67 dní a stálo jeden milion dolarů. Dnes jsou náklady na určení osobního genomu srovnatelné s luxusním vozem (350 000 dolarů). Za rok nebo za dva to už bude stejná cena v korunách. Vzhledem k tempu vývoje technologií DNA se dost možná už za necelých deset let můžeme těšit na sekvenci genomu za jeden tisíc dolarů. Jakmile stanovíme a řádně porovnáme genomy přibližně 100 000 lidí, budeme už vědět s mnohem větší jistotou než dosud, proč mohou být někteří z nás náchylní na rakovinu, jiní na cukrovku a další na kardiovaskulární onemocnění. Abychom mohli genetickou informaci používat, musíme jí tedy nejdříve porozumět!
Důkazem toho, že vědci dosud nedokážou přeložit genetický kód do smysluplné podoby je to, že si myslí, že většina genetického zápisu neobsahuje informace. Je to stejné jako s jejich tvrzením, že mozek využíváme jen na 10%. Příroda nikdy nedělá zbytečné věci! Všechno má svůj význam, pouze jsme to dosud neodhalili. Vědci tuší, že mají v rukou důkazy svědčící o tom, že takzvaná nekódovaná sekvence, která tvoří 97% lidské genetické informace uložené v DNK, neobsahuje nic jiného než genetický kód neznámé formy mimozemského života. Nekódované sekvence jsou společné všem pozemským živým organismům, od plísní přes ryby až po lidské bytosti. Na rozdíl od normálních genů, nositelů informací využívaných k syntéze proteinů, enzymů a jiných chemických sloučenin, vyráběných v našem těle, nejsou tyto "nekódované sekvence" nikdy použity. To znamená, že v nich obsažená informace není nikdy čtena ani prováděna za účelem syntézy nějaké substance - nemají zdánlivě vůbec žádnou funkci. Existence člověka skutečně spočívá na využití 3% informací kódu, obsaženého v jeho DNK. K čemu to je? Co znamená tento balík zbytečných informací v našem genomu?
Tuhle otázku už si položilo mnoho vědců a nedobrali se k žádné kloudné odpovědi - až do převratného objevu prof. Sama Changa a jeho týmu. Prof. Chang si uvědomil, že k pochopení zdroje a smyslu přebytečné DNK je v první řadě třeba vytvořit definici "přebytečného". Je "přebytečná DNK" opravdu přebytkem (bez účelu a významu), nebo obsahuje jakousi logickou informaci, která z jakéhosi důvodu není uplatňována zbytkem DNK? Zmínil se o tomto problému svému známému, Dr. Lipschutzovi, mladému teoretickému fyzikovi, který se tímto úkolem zabýval po večerech a o víkendech, až se mu podařilo prokázat, že nekódované sekvence nejenže nejsou přebytečné, ale patrně obsahují užitečnou informaci. Analýzou masívní databáze Projektu lidského genomu, zahrnující tisíce datových souborů pořízených genetiky celého světa, propočítal Lipschutz pomocí Kolmogorovovy entropie nekódované sekvence a výsledek porovnal s entropií sekvencí aktivních genů. Po roční spolupráci s Lipschutzem nabyl Chang přesvědčení, že "přebytečná DNK" skrývá jakési informace. Jenže, jak pochopit význam údajů, které nejsou nikdy použity? S aktivními sekvencemi lze pozorovat buňku a zjistit, které proteiny vznikají použitím v nich obsažené informace.
Napadlo ho, že jde o abecední znaky, mohly by tedy být otestovány v nějakých starých jazycích, možná sumerštině, egyptštině, hebrejštině, protože zde byly nejstarší civilizace na Zemi. Prof. Sam Chang požádal o pomoc tři specialisty na tomto poli, avšak nikdo z nich nedospěl k nějakému řešení. Scházela jakákoliv kulturní vodítka, nebyly tu žádné odkazy na jiné, známé jazyky, zkrátka, tématika byla lingvistům příliš cizí.
Nakonec byl prof. Chang odkázán na služby Dr. Adnana Mussaeliana, talentovaného kryptografa, bydlícího v bývalé sovětské Arménii. Ihned potvrdil závěry svého předchůdce: Entropie udávala téměř nezakryté informace, jejíž rozluštění se nejevilo jako obtížný problém.
Po dvou měsících práce na projektu si povšiml, že všem nekódovaným blokům obvykle předchází jedna stejná, krátká sekvence DNK. Velmi podobná sekvence obvykle následovala za přebytečným kódem. Tyto segmenty, biologům známé jako sekvence ALU, jsou hustě rozmístěny po celém schematu lidského genomu, kde je jich asi 11%. Kromě samotných nekódovaných "přebytečných" sekvencí jsou právě ALU ty nejčastější. Vychovaný jako kryptograf a počítačový programátor, a bez jakékoliv znalosti mikrobiologie, přistoupil Adnan ke genetickému kódu obdobně jako ke strojovému. Zacházení s 0, 1, 2, 3 (čtyřmi základnami genetického kódu) náhradou za nuly a jedničky dvojkového kódu bylo zpočátku trochu obtížné, ale strojový kód analyzoval a dešifroval po celý život. Pohyboval se tedy po důvěrně známém území. Povšiml si, že za nejčastějším a žádnou činnost nevyvolávajícím symbolem ALU následuje kus nevyužitého kódu. Co je to? V jakémsi náhlém nápadu Adnan vzal zdrojový kód jednoho takového kousku a nakrmil jím program, propočítávající statistiky symbolů a krátkých posloupností; nástroj často používaný k dekódování zpráv. Který symbol je použit nejčastěji? Je to "/" (lomítko - "slash"), symbol užívaný před komentářem. Kód umístěný v programovacím jazyce "C" mezi dvě lomítka /*....*/ není nikdy prováděn, a nikdy také jako takový není míněn; nejde totiž o kód, ale ve většině případů o komentář ke kódu, vysvětlující jeho funkci! Adnan pokračoval ve hře s touto analogií. Začal statisticky porovnávat četnost výskytu komentářů v počítačových programech a genetickém kódu. Musí mezi nimi přece existovat nápadný rozdíl, který by se měl statisticky projevit. Nicméně, statisticky vzato, "přebytečná informace" v DNK se téměř nelišila od aktivní kódované sekvence – byla tedy napsána stejným jazykem! Z největší pravděpodobností se tedy jedná o genetický kód, který se autor rozhodl vyjmout z provedení, což je mezi programátory běžná praxe.
Adnan, jako nábožensky založený člověk, začal přemýšlet o Boží ruce - ale analýza ho přesvědčila o tom, že ať tento kód psal kdokoli, Bůh to nebyl. Zápis menší, aktivní malé části lidského genetického kódu, není nijak zvlášť dobře uspořádaný, ten programátor byl nejspíš lajdák. Je genetický kód všeho pozemského života program, napsaný mimozemským programátorem, který pak byl nějakým způsobem vložen do buněk k provedení? Tato myšlenka byla děsivá. Jestliže jsou nekódované sekvence součástí programu, které autor úmyslně vyřadil aby přerušil jejich provádění, musí být způsob jak je opět nechat pracovat. Jediné, co je třeba udělat, je odstranit symboly vymezující tuto sekvenci jako "komentář". Jestliže programová sekvence uzavřená mezi symboly /*......*/ má význam, lze ji zkompilovat a provést! Sledujíc tento směr vybral Adnan pouze ty nekódované posloupnosti, které měly přesně stejné rozložení četnosti symbolů jako aktivní gen. Vybral nějakých 200 nekódovaných sekvencí, které se nejvěrněji podobaly skutečné informaci, vyjmul lomítka a vše poslal e-mailem svém americkému šéfovi. Požádal ho, aby našel cestu jak implantovat zaslané sekvence do E-Coli (baktérie) nebo jakéhokoliv hostitele a nechal je pracovat.
Chang neodpověděl dva týdny. Nepřijal sice mimozemskou teorii, ale souhlasil s pokusy, v nichž se budou zpracovávat udané sekvence. Díky Mussaelianově pečlivé statistické analýze začaly 4 z 200 sekvencí, které vybral, pracovat - vyrábět droboučká množství umělých sloučenin. Takto získaná substance byla známým původcem rozličných druhů leukémie u lidí a zvířat. Překvapilo, že i ostatní tři sekvence produkovaly rakovinotvorné chemikálie. To ovšem už nevyhlíželo jako náhoda. Když někdo probudí životaschopný podřimující gen, vyrábí rakovinotvorný protein! Výzkumníci začali pátrat v databázi Projektu lidského genomu po oněch čtyřech genech, izolovaných z "přebytečné DNK". Nakonec byly tři z nich nalezeny v katalogu aktivních, "nepřebytečných" genů. To ovšem nebylo hlavní překvapení: jestliže rakovinová tkáň tento protein vyrábí, musí zákonitě existovat gen, v němž je zakódován! Největší překvapení přišlo později: V aktivní, nepřebytečné části kódu nepředchází záznam tohoto genu sekvence ALU, příslušný znak otevírající komentář schází! Nicméně, symbol označující ukončení komentáře */ na konci už zase je. To objasňuje proč tento gen nebyl zahrnut mezi "přebytečnou DNK", ale pracuje v normální, aktivní části genomu.
Prof. Sam Chang a jeho studenti začli pátrat po genech sdružených s rozličnými rakovinami, a téměř ve všech případech zjistili, že za příslušnou informací sice následuje sekvence uzavírající komentář, ale vždy scházel symbol, který zahajuje komentář! Tím se ovšem z komentáře stává aktivní gen! Hypotéza, že vyšší mimozemská životní forma se zabývala tvořením nového života a jeho umisťováním na rozličné planety včetně Země je jen jedna z možných. Možná, že nás podle toho programování naši tvůrci pěstují stejným způsobem jakým my pěstujeme baktérie v Petriho miskách. Nemůžeme znát jejich pohnutky - zdali to byl vědecký pokus, nebo cesta přípravy nové planety ke kolonizaci, možná jde o dlouhodobě odstupňovanou záležitost setby života ve vesmíru. Jestliže o tom uvažujeme v našich lidských termínech, mimozemští programátoři s největší pravděpodobností pracovali na jediném velkém kódu, složeném z několika projektů, které měly produkovat rozmanité životní formy na rozličných planetách. Proto zkoušeli rozličná řešení. Napsali hlavní kód, spustili ho a neplnil jisté poslání, pozměnili ho nebo přidali nový kus, spustili to znovu, udělali další vylepšení, zkoušeli to znovu a znovu. Velmi pravděpodobně ve spěchu programátoři drasticky omezili hlavní kód a dodali základní program, určený pro Zemi. Avšak tehdy si možná nebyli úplně jisti, které funkce z hlavního kódu mohou potřebovat později a které ne, takže je nakonec ponechali všechny. Místo aby pročistili základní program vymazáním přebytečných řádků hlavního kódu, změnili tyto části na komentáře. V kvapu tu a tam opomenuli několik symbolů komentáře, a tak obdařili lidstvo nelogickým růstem množství buňek, které známe jako rakovina.
Jsou tři možnosti jak řešit tento problém. Buď smazat symboly komentáře a očistit tak základní kód, nebo přidat všechny chybějící, uzavřít všechny komentáře a zabránit tak nelogickému směšování útržků základního kódu s hlavním kódem. Eventuelně, a to je třetí možnost, odstranit veškeré symboly komentářů a nechat pracovat celý kód jako kompletní program. Naneštěstí, žádná z těchto voleb není v našich možnostech. Kdybychom byli schopni účelně vkládat geny do chromozómů žijících lidí, znamenal by náš převratný objev okamžitou léčbu pro všechny budoucí případy rakoviny; alespoň z programátorského hlediska. Teoreticky to můžeme udělat v laboratoři, ale nemáme žádné praktické prostředky, umožňující vsazení opravené DNK do živých osob. Tajemství přebytečné DNK a rakoviny se zdá být rozluštěno, ale žádnou rychlou léčbu nelze očekávat. To nejlepší, co teď můžeme udělat, je zkusit založit novou, rakoviny prostou linii lidí pomocí postupného odlaďování základního genetického kódu. Potrvá to dlouho.
Avšak z hlediska programátora tu je také pozitivní vyhlídka. To, co pozorujeme v naší DNK je program složený ze dvou verzí - z hlavního a základního kódu. První skutečností je, že úplný program nesporně nebyl napsán na Zemi; to je nyní už potvrzeno. Druhým faktem je, že tato informace sama o sobě není schopna dostatečně objasnit evoluční vývoj; v této hře musí být ještě jakýsi faktor navíc. Co to je nebo kdo to je, nevíme. Třetím faktem je, že žádný tvůrce něčeho nového, ať už vynálezce, inženýr nebo programátor, nikdy nenechá svou práci bez možnosti dalšího zdokonalení nebo upgrade. Geniální je, že tato vyšší verze je již obsažena v příloze - přebytečná DNK není nic jiného, než skrytá a nečinná vyšší verze našeho základního kódu!
Jistou dobu už víme, že určité kosmické paprsky mají schopnost pozměnit DNK. Tím mám na mysli, že pravděpodobné řešení je po ruce. Mimozemští programátoři mohou použít jediný záblesk správné energie odněkud z vesmíru, nařídit tak základnímu kódu aby odstranil všechny komentářové symboly a sloučil se s velkým kódem. Pak ovšem skokem začne pracovat naše celá DNK. To by nás navždy změnilo, někoho během měsíců, jiné během generace. Tato změna se naší tělesné schránky moc nedotkne (kromě vymizení rakoviny, nemocí a krátkého života), ale katapultuje nás intelektuálně. Programové vybavení uvnitř nás způsobuje buď krátký, chorobami pokažený život, nebo možnost žít superinteligentní, dlouhým a zdravým životem. Tato okolnost vyvolává otázku uvádějící do rozpaků - byla redukce základního kódu způsobena nedbalými programátory úmyslně nebo bylo oslabení hlavního kódu záměrným činem, který lze zrušit "dálkovým ovládáním", kdykoli to bude potřebné?
Dříve nebo později se musíme utkat s neuvěřitelnou skutečností, že veškerý život na Zemi nese genetický kód svých mimozemských bratrů a že evoluce není tím, zač ji považujeme. Tento objev může úplně otřást samotnými kořeny lidstva - naší vírou a našimi představami o Bohu, i vírou v moc nad vlastním osudem. S opravdu novým přístupem snad jednoho dne objevíme, že všechny formy života a celého vesmíru jsou projevem jediného obrovského intelektuálního projektu Tvůrce, vyjádřeného v matematických kódech v biologické formě.
Zdroj: www.gewo.cz
Před několika lety vědecká skupina dr. Pjotra Garjajeva učinila sérii průlomových objevů. Tomuto týmu se mimo jiné podařilo prokázat, že DNA nejen vysílá, ale také i přijímá elektromagnetické záření. Kromě toho je ovšem také schopna vnímat a interpretovat informace, které jsou v tomto záření obsažené. Bude to opravdu hodně přehnané, že když řeknu, že DNA je ve své podstatě vysoce komplexní interaktivní biočip, který funguje na bází světla a dokonce rozumí i frekvencím, které odpovídají základním vibračním sekvencím lidské řeči? Pjotr Garjajev se svými kolegy prozkoumal vibrační chování DNA. Jejich závěr zněl takto: „Za použití laserového ozařování samotné DNA fungují živé chromozomy přesně stejně jako holografický počítač.“ To znamená, že se jim například podařilo upravit určité frekvenční vzorce a zakódovat je do paprsku laseru tak, že jím mohla být ovlivněna frekvence DNA – a tím pozměněna samotná genetická informace. Jelikož jsou základní struktury bazických párů DNA podobné těm jazykovým, žádné dekódování DNA není nutné. Člověk k tomu může prostě využít vlastní řeči! I toto bylo experimentálně dokázáno. Živá látka obsahující DNA (v živé tkáni, nikoliv ve zkumavce) bude vždy reagovat na laserové paprsky, které byly modulovány řečí, a dokonce bude reagovat i na radiové vlny, pokud budou použity ty správné zvukové frekvence. To vědecky dokazuje, proč mají fenomény jako např. hypnóza na lidi a jejich těla tak silný vliv. Je totiž naprosto normální a přirozené, že naše DNA bude reagovat na zvuk lidské řeči.
Zatímco západní výzkumníci vybírají a vyjímají z řetězců DNA jednotlivé geny a ty potom umisťují jinam, Rusové začali vyrábět zařízení, která ovlivňují buněčný metabolismus prostřednictvím modulovaných radiových a světelných frekvencí schopných opravovat buněčné defekty. Tyto přístroje uměly dokonce vyzískat informační vzorec dané molekuly DNA a přenést ho do jiné. Buňky tak byly přeprogramovány odlišným geonomem. Podařilo se úspěšně transformovat například žabí embrya na mločí, a to pouze prostým přenesením informačních vzorců DNA! Všechny informace potřebné k vytvoření mloka byly přeneseny do žabího embrya bez nějakých vedlejších účinků nebo disharmonií, které se často objevují, když z DNA vyjmete jediný gen a ten vložíte jinam.
Experiment poukazuje na neskutečnou sílu vlnové genetiky, která má na formování organismů očividně mnohem větší vliv, než biochemické procesy bazických sekvencí. Esoteričtí a spirituální učitelé celé věky věděli, že naše tělo je programovatelné jazykem, slovy a myšlenkami. Musí na to být ovšem ta správná frekvence. A to je důvod, proč nemají všichni při vykonávání procesů vědomí stejný úspěch, nebo se jim je nedaří provádět se stejnou účinností. Pokud budeme schopni přijmout tuto představu, objasní se nám význam, smysl a důležitost Toto představuje zcela neuvěřitelnou a převratnou revoluci a významný milník: jen specifických starověkých vibračních zvukových kódů, čili tzv. manter. Jejich blahodárný vliv na lidský organismus byl již dávno prokázán. Může to znamenat, že naší staří předci dávno velmi dobře uměli zacházet s tím, co v současných podmínkách znovu objevuje současná věda? Od manter je již skok k dalšímu vibračně zvukovému fenoménu a tím je sama hudba a lidský hlas.
Aby mohl člověk vědomě navázat komunikaci se svoji DNA, je nezbytné, aby tento jedinec pracoval na svém nitru a osobně se rozvíjel. Ruští vědci ale už pracují na metodě, která by na těchto faktorech závislá nebyla, ale která by fungovala VŽDYCKY – předpokladu tedy, že člověk použije správnou frekvenci. Ale čím je vědomí lidského jedince vyvinutější, tím menší je potřeba využívat nějakého zařízení – člověk může patřičných výsledků dosáhnout i docela sám. Oficiální věda se nakonec těmto myšlenkám přestane vysmívat a bude muset vše potvrdit a vyjasnit, proč tomu tak je. A tady to ještě nekončí. Je zřejmé, že komunikace mezi buňkami na úrovni přenosu informací mezi buňkami resp. DNA funguje prakticky všude. Názorně to dokládá například organizovaný způsob života hmyzích společenstev. Mezi lidmi dochází k hyperkomunikaci zejména tehdy, když se k někomu dostanou informace, které se nacházejí mimo jeho znalostní základnu. Taková hyperkomunikace je pak zažívána jako inspirace či intuice. Vedlejší účinky, které se nejčastěji objevují při lidské hyperkomunikaci, jsou nevysvětlitelná elektromagnetická pole v nejbližším okolí příslušné osoby. Může při tom dojít k poruchám elektroniky, jako je například CD přehrávač nebo počítač – tyto mohou přestat fungovat na celé hodiny. Jak se elektromagnetické pole pozvolna rozptyluje a rozpadá, zařízení opět začnou normálně pracovat. Mnoho léčitelů a médií tento efekt zná ze své praxe: čím lepší atmosféra a energie, tím horší dopad na nahrávací zařízení, která v nestřeženém okamžiku přestávají fungovat. Druhý den ale už bývá obyčejně všechno v pořádku. Nyní už víme, že stejně jako my užíváme internet, naše DNA umí:
- zajistit přísun dat do sítě
- znovu stáhnout data ze sítě
- zajistit kontakt s ostatními připojenými v síti
Tím se vysvětluje léčení na dálku, telepatie, nebo „vycítění“ stavu někoho jiného „na dálku“, či jiné fenomény. Domácí zvířata už na dálku poznají, že se jejich pán nebo paní vrací domů. To je fakt, který může být nově interpretován a vysvětlen právě z pohledu kolektivního vědomí a hyperkomunikace mezi lidskou a zvířecí DNA. A stejná komunikace probíhá i mezi lidmi, zvířaty a rostlinami. Jen si vzpomeňte na pokusy Dr. Sheldrakea s rostlinami připojenými na detektor lži. Žádný druh kolektivního vědomí nemůže účelně fungovat, aniž by nejprve každý člen společenství nenabyl určité rozlišující individuality. V opačném případě by se vše zvrtlo v primitivní stádní instinkt, se kterým by bylo snadné manipulovat. Hyperkomunikace v novém tisíciletí znamená něco docela jiného. Vědci se domnívají, že pokud by jedinci s plně vyvinutými individualitami získali nazpět kolektivní vědomí, získali by tím i téměř božskou moc vytvářet, pozměňovat a tvarovat věci na Zemi! Zdá se, že lidstvo se společně posouvá právě k tomuto novému druhu kolektivního vědomí.
Padesát procent dětí má problémy už když jdou poprvé do školy, protože systém hází všechny na jednu hromadu a vyžaduje přizpůsobení. Nicméně osobnosti dnešních dětí jsou tak silné, že toto přizpůsobování postupně odmítají a specifika svých individualit si nechtějí nechat vzít. To jsou tzv. indigové děti. Zároveň se rodí více a více jasnozřivých dětí. Mají v sobě něco, co je přibližuje onomu novému druhu kolektivního vědomí, a je to fakt, který není možné dále zastírat a přecházet.
Vše, co si myslíme, že víme o DNA, se mění. Na podporu nové hypotézy se objevily čtyři studie, které všechny hovoří o tom, že DNA a život, jak ho známe, jsou uspořádány univerzálním energetickým polem, které zřejmě disponuje vědomím.
Nové důkazy nám stále intenzivněji připomínají, že život není jen výtvorem náhodných mutací. Pokud evoluce není výsledkem Darwinovských mutací, čím potom je? Objevují se nové druhy pozvolna – rok za rokem, století za stoletím, věk za věkem? Nebo jsou v historii určité momenty, kdy se všechny druhy na Zemi spontánně promění, aby následovaly miliony let, kdy zůstávají neměnné?
David Raup a John Sepkoski, paleontologové z Chicagské univerzity, objevili ve fosilních důkazech opakující se, 26 milionů let dlouhý cyklus. K výsledku se dopracovali v jedné z nejobsáhlejších a nejpodrobnějších studií podmořských fosilií, v rámci níž prozkoumali více než 36 000 různých druhů zkamenělin dřívějších organismů. Mnozí vědci to připisuje setkání Země s nějakým asteroidem, kometou nebo prudkou sopečnou činností na jejím povrchu. Ale některé události se odehrály, aniž by je provázelo jakékoliv kataklyzma. Živé věci na Zemi se zkrátka „rozhodly“, že je čas na změnu. Nebo… je k tomu něco postrčilo! Pokud je to pravda... pak DNA prostě nemůže být jen molekula bez života.
Musí tu být nějaká interakce mezi ní a universálním vesmírným Polem. Pole buď DNA čas od času postrčí k tomu, aby se restrukturalizovala, na základě jejích vlastních vnitřních kódů… Nebo do ní Pole tyto kódy přímo nahrává! Nyní se podařilo získat důkazy, že přesně tato druhá alternativa se děje. Vědci si prostě ještě neuvědomili, co všechno už mají k dispozici.
Vědci z Berekeley objevili, že podmořský život vzkvétal a zanikal v nevysvětlitelných cyklech trvajících 62 milionů let. Při předposledním cyklu, došlo k růstu a rozvoji mnoha typů a druhů mořských hub, které zmizely asi před 65 miliony let – tedy ve stejné době, kdy se se Zemí střetl obrovský asteroid nebo kometa a způsobila vyhynutí dinosaurů. Než začnou skeptikové metat své dlažební kostky, připomeňme, že tato studie dr. Rohdeho byla otištěna v možná nejvýznamnějším a nejprestižnějším vědeckém časopise na světě – v časopise… Nature.
Na základě Sepkoského analýzy statigrafického výskytu 36 380 různých mořských druhů se v ní objevuje důkaz o existenci časového cyklu trvajícího 62 milionů let, plus minus 3 miliony, který je patrný zejména u druhů s kratší délkou života. Pětice významných období úhynu, o nichž hovoří Raup a Sepkoski, může být aspektem tohoto cyklu také. Nyní si to spočítejme. Když se na Zemi naposledy objevily nové živočišné druhy, šlo o období před 65 miliony let. Rohdeho cyklus má trvat 62 milionů let, plus minus 3 miliony. Čeká nás další náhlý rozpuk evoluce, jak to Rohdeho model předpovídá? Nebo už tímto evolučním rozpukem procházíme právě teď? Pokud ano, mohlo by to být způsobeno hrou astrofyzikálních faktorů – solárních nebo galaktických – které tuto evoluci spouštějí? Je toto poprvé za celých 542 milionů let, kdy máme možnost přímo sledovat, jak se tyto změny dějí, a co je způsobuje? Dost možná ano.
Zde předkládáme stručný přehled vstupních dat z obsáhlé studie, v níž odkazujeme na přibližně stovku vědeckých odkazů:
Slunce: Od roku 1940 vykazuje nejvyšší aktivitu za posledních 11 000 let
Merkur: Objevena polární čepička, spolu s překvapivě silným magnetickým polem – silným alespoň na poměry planety, která má být údajně „mrtvá“
Venuše: Nárůst v jasu aury o 2500 % a zásadní atmosférické změny během posledních ani ne 30 let
Země: Zásadní a očividné změny celosvětového klimatu a geofyzikálních faktorů
Mars: „Globální oteplování“, obrovské bouře, mizení polárních čepiček
Jupiter: Masivní globální oteplování, nárůst jasu okolních plazmových mračen až o 200 %
Saturn: Zásadní zpomalení planetární rotace za posledních přibližně 20 let, doprovázené překvapujícími pulzujícími rentgenovými paprsky z oblasti rovníku
Uran: „Obrovské změny“ v jasu, zvýšena globální činnost mračen
Neptun: 40% nárůst atmosférického jasu
Pluto: 300% nárůst atmosférického tlaku, přestože se Pluto vzdaluje od Slunce
Co to všechno znamená?
Důkazy naznačují, že naše Sluneční soustava je na konci velmi důležitého období. Charakter tohoto období – tohoto cyklu můžeme odvodit nejen z fosilních nálezů, ale také z reálných orbit ostatních planet v soustavě. Tento cyklus byl tak důležitý, že o něm dobře věděli i staří Sumerové, nebo alespoň ti, kteří s nimi byli v kontaktu.
Směrem k planetám a do nich samotných proudí energie, která je rozjasňuje, ohřívá a zesiluje jejich magnetická pole. Na jedné z těchto planet žijeme. Ta samá energie tedy proudí i do nás. Pokud by to byla energie „mrtvá“ a neživotná, nic moc by to pro nás neznamenalo. Nicméně my máme důkazy že tato energie je až moc „živá“ – a zcela určitě disponuje nějakou inteligencí. Proto zřejmě každý člověk na Zemi zažívá energetickou změnu DNA, jakési její nabíjení, které odstartuje evoluci lidstva, jak ho známe dnes. Toto nabíjení může být zodpovědné za neustále se zvyšující počet výskytů paranormálních jevů v naší společnosti – synchronicity, mimosmyslového vnímání, psychických schopností, pozorování duchů a možná, že dokonce i pozvolného vzestupu lidského IQ.
Může mít na svědomí také rostoucí politické, ekonomické, náboženské a společenské napětí, kterého je ve světě plno. Všechen skrytý materiál je postupně osvětlován světlem pravdy. Jakákoliv přiměřená a vyvážená diskuse o záhadném roce 2012 by byla nekompletní, kdyby bral člověk v úvahu jen změny na Zemi a názor, že nás všechny čeká armageddon nebo apokalypsa. S novými informacemi v naší DNA, které do ní proudí, toho může být daleko více, co se dozvíme, a o čem se nám nyní ani nesní.
Což znamená, že je tu pořád jakási naděje.
Mohou molekuly DNA fungovat jako velice pokročilý a neskutečně rychlý počítač? DNA je příliš malá na to, aby byla počítačovým čipem. Její „základní části“ tvoří samostatné atomy! Počítačové čipy jsou samozřejmě malinkaté, na malý kousek křemíku se vejdou miliony tranzistorů, ale samotné atomy jsou ještě mnohem, mnohem menší. Pokud molekula DNA skutečně fungovala jako velice pokročilý počítačový čip, musela se řídit běžnými fyzikálními zákony. Na tom by nebylo nic záhadného ani nemožného. Pokud by tomu tak bylo, měli bychom být schopni odhalit principy tohoto „počítače“ a zpětně ho vyrobit… abychom pak mohli vytvářet další mašinky a přístroje. Ty první a nejprimitivnější by měly samozřejmě do propracovanosti DNA hodně daleko… používaly by totiž jen nejzákladnější aspekty její „technologie“. I tak by ale fungovaly na podobných principech.
Jak to uděláme? Molekula DNA sestává z individuálních atomů, které jsou uspořádány do dvojšroubovice. Konečným požadavkem na uskutečnění naší zdánlivě radikální koncepce by byla nezbytnost vyvinout počítačový obvod složený z částí, které by nebyly větší, než samostatné atomy. A jaké příhodné jméno bychom mu měli dát? Co třeba „kvantový počítač?“ Pokud byste se chtěli dozvědět více o počítačích na kvantové úrovni, pod odkazem se skrývá skvělý úvod, navíc určený začátečníkům v tomto oboru. http://www.carolla.com/quantum/QuantumComputers.htm
Pokud jste viděli filmy jako „Co my jen víme?!“ (What the Bleep Do We Know?!) nebo jste četli něco o oblastech, kde se věda stýká s metafyzikou, pak jste si jistě vědomi, jak neobyčejná dokáže kvantová fyzika být. Energetické svazky menší než atomy se mohou ve stejné chvíli chovat jako částice i jako vlnění!
V konečném součtu
je faktem, že žijeme ve dvou paralelních realitách. První z nich bychom
nazvali třídimenzionální a tu druhou hyperdimenzionální. Tyto dvě reality
si mezi sebou neustále vyměňují energii. Skutečnost je taková, že bez
samotné energie, (které se obvykle říká „éter“), by
neexistovaly prostor ani čas. Prostor a čas jsou touto energií definovány.
Bez ní by nebylo co měřit. Žádný prostor, žádný čas. Pokud to ještě
pořád nezní dost bláznivě, pak považte, že prostor i čas jsou oba třídimenzionální…
ze svých vlastních hledisek. Do paralelní reality cestujete vždy, když se vám
zdá nějaký sen. Odejdete tam, když umřete. A lidé, kteří vídají duchy,
vídají pronikající elementy právě z této paralelní reality.
Dualita vlnění-částice znamení, že:
Co je v naší realitě částicí, je v paralelní realitě „vlněním“.
Co je v naší realitě vlněním, je v paralelní realitě „částicí“.
Částice se musí převrátit naruby, aby se mohla přemístit do paralelní reality.
Když se částice přehrne tam, rozprostře se v „čase“, jak ho známe.
Část z ní tak existuje v minulosti, část v přítomnosti a část v budoucnosti.
Od té chvíle už nemá fixovanou polohu, stane se „nelokalizovanou“.
Stále ji můžete změřit podle její energetické signatury, stala se vlněním.
Ale na „druhé straně“ se z ní
stala částice.
Nemáme ani tušení, že už existují technologie, které fungují ve světě utajených operací a které jsou schopné díky výše uvedeným poznatkům umožnit takové věci, jako je teleportace nebo cestování nadsvětelnými rychlostmi. Myslím si, že zde je i odpověď na problematiku UFO a většinu metapsychických jevů. Všechny tyto jevy totiž existují od nepaměti, jsou tedy součástí přírody a platí pro ně mnohé dosud nepojmenované zákony. Pokud však bereme tyto jevy jako fakt, můžeme si zdůvodnit existenci všeho, o čem jsme tady 2 dny hovořili.
Přesná charakteristika 97% „odpadové“ DNA je pro molekulární biology nadále záhadou, avšak v srpnu 2004 článek fyzika a spisovatele Paula Daviese publikovaný v New Scientist navrhl, že v genomech pozemských organismů by dost dobře mohla být zakódována ‚poselství‘ - milióny let stará a navíc mimozemského původu. Zde budou nadále spící, dokud nepřijde impuls, který by aktivoval v zakódovaných poselstvích proces odkrytí. Davies uvažoval, že tato znamení (či signály) byla způsobena pečlivě vytvořenými viry, které infikují hostitelské buňky obsahující zakódovaná poselství.
To, že informace v DNA zůstává po tisíce let neměnná a přenáší se z generace na generaci znamená, že tam byla cíleně vložena jako poselství našich tvůrců. Jistě, bylo by jednodušší tvrdit, že tato poselství ochraňují vědění týkající se kosmického původu života a toho, jak je můžeme propojit s dneškem. nikoli pečlivě vytvořené viry, co podnítí aktivaci poselstvím naloženou DNA?
Podle jednoho názoru se jedná o určitou inertní kvalitu odpadové DNA, která, když je uvolněna, vytváří nervové přenosy, které otevřou dříve spící subatomární dráhy a dokonce kvantové tunely, které umožňují, aby došlo k přenosu informací. Toto umožňuje, aby mozek fungoval jako přijímač nových informací, nepřístupných normálnímu lidskému vědomí.
Otevření bran vnímání k umožnění takové hyperkomunikace skrze kvantové tunely by bylo jako dekomprimace počítačového programu, otevřeného pouze tehdy, když je dodán ten správný mentální stimul. Jestli je tomu tak, jaký zjevnější stimul by to mohl být než psychedelické látky, volně dostupné v rostlinách a houbách, které rostou po celém světě. Skutečně by mohlo být tvrzeno, že existují, aby nás zásobily těmito látkami, které, jak bychom neměli zapomínat, byly představeny domorodým národům Amazonie údajnými duchy těchto rostlin.
Psychedelický zážitek je doslova klíčem k odemknutí toho, co může být popisováno jako osobní kosmické vědomí, a jestli je toto skutečnost, pak jsou možnosti nekonečné. Hypervědomá komunikace tohoto řádu by mohla vyústit v mnohem větší urychlení evoluce, jelikož nová univerzální data a informace jsou promítána do lidské mysli jako nějaký druh stahování informačního programu. Sám Carl Sagan dále použil myšlenku bezprostřední komunikace s kosmickou inteligencí, bez kontaktu tváří v tvář s mimozemšťany, ve svém románu Contact (1985), jenž byl následně zpracován na hollywoodský film s Jodie Foster v hlavní roli. Vzešla tato nápaditá myšlenka, tak blízká teorii o odpadové DNA Paula Daviese, ze Saganova pravidelného užívání marihuany?
Mám pocit, že odpověď bude ano. A na závěr netradiční myšlenka – nejsou si vládní orgány dobře vědomy právě této funkce lehkých drog, jako otevírače přístupu ke skrytým informacím v DNA a právě proto je zakazují? Jejich odhalení by totiž přispělo k uvědomění si toho, že celý svět je záměrně ponecháván v nevědomosti, že jsme jen otroci hrstky vyvolených a jejich peněžního systému. Úloha člověka ve Vesmíru bude asi zcela jiná a ke skutečnému poznání, procitnutí nebo transformaci musí každý dospět svou cestou. A naše setkání děláme právě proto, abychom tuto cestu ukázali připraveným…..
© 21. 8. 2009 Jan Pavlík
s použitím materiálů mwm, osud, matrix