Kniha Velký podvod - žádné letadlo na Pentagon nespadlo! 

 -se stává i v Česku absolutním bestsellerem

  Kontroverzní kniha francouzského novináře, která obletěla celý svět!

Ukázky z knihy

Co se vlastně stalo 11. září 2001 v USA?
Kdo doopravdy stojí za útoky na Světové obchodní centrum a na Pentagon? Kontroverzní kniha francouzského investigativního novináře, která obletěla celý svět, konfrontuje oficiální verze událostí s dokumenty a očitými svědeckými výpověďmi a poukazuje na rozpory v nich. Autor pak dochází k šokujícímu závěru: Na Pentagon žádné letadlo nespadlo!
Tato kniha je založena výlučně na dokumentech Bílého domu a ministerstva obrany, a na prohlášeních amerických civilních i vojenských představitelů v mezinárodním tisku.
Všechny informace, které uvádí, jsou doloženy a čtenář si je může sám ověřit.
232 stran, 199,- kč

  Vzpomínáte si na útok na budovu Pentagonu? To, co se tam 11. září 2001 dělo, bylo tak závažné a natolik nenadálé, že v dané chvíli nebylo možné postihnout rozpory v oficiální verzi výkladu oné události. Krátce před desátou hodinou dopolední washingtonského času vydalo ministerstvo obrany USA stručnou zprávu: „Ministerstvo obrany pokračuje v odstraňování následků napadení, k němuž došlo dnes ráno v 9 hodin 38 minut. V dané chvíli nejsou k dispozici žádné údaje o počtu obětí. Příslušníci personálu, kteří utrpěli zranění, byli dopraveni do několika blízkých nemocnic. Ministr obrany pan Donald S. Rumsfeld vyslovil soustrast rodinám, jejichž příslušníci byli při tomto hanebném útoku usmrceni a zraněni. Řízení akcí zabezpečuje ministr ze svého střediska velení v Pentagonu. Všechen personál byl z budovy evakuován, zatímco zásahové jednotky ministerstva obrany a ze sousedních míst bojují s ohněm a zajišťují zdravotnickou pomoc. Ačkoli podle prvních odhadů jsou způsobené škody značné, Pentagon by měl být opět otevřen zítra ráno. Náhradní pracoviště za místnosti v postižených částech budovy jsou zajišťována.“
První zprávu o útoku přinesla agentura Reuters, která sdělila, že Pentagon byl zasažen vrtulníkem, jenž explodoval. Tuto informaci telefonicky potvrdil tiskové agentuře Associated Press poradce Demokratické strany Paul Begala.
Několik minut poté opravuje tuto informaci ministerstvo obrany v tom smyslu, že šlo o letoun. Další svědectví vyvracejí první informaci a potvrzují zprávu úředních míst. Fred Hey, asistent senátora Boba Neye prohlásil, že když jel po dálnici vedoucí vedle Pentagonu, viděl padat dopravní letoun Boeing. Senátor Mark Kirk po snídani s ministrem obrany právě vyjížděl z parkoviště Pentagonu, když se tam zřítil velký letoun. Sám ministr obrany Donald Rumsfeld vyběhl ze své pracovny a utíkal do zasažené části budovy pomáhat obětem. Na místě zasáhli hasiči z Arlingtonu. K nim se připojily čtyři skupiny záchranářů FEMA (Federální agentura pro zásahy při katastrofách) a hasiči z Reaganova letiště. Asi v 10 hodin a 10 minut se postižené křídlo Pentagonu zřítilo. Novinářům nebyl povolen přístup na místo tragédie, aby nepřekáželi při záchranných pracích, a museli se spokojit s filmováním prvních zahalených obětí, které byly dopravovány do improvizované polní nemocnice. Agentuře Associated Press se však podařilo získat snímky příjezdu hasičů, pořízené jistým občanem z budovy stojící na břehu řeky.
V panujícím zmatku trvalo několik hodin, než předseda Sboru náčelníků štábů ozbrojených sil, generál Richard Myers oznámil, že „sebevražedným letounem“ byl Boeing 757-200 linky 77 letecké společnosti American Airlines, který měl letět z Dullesu do Los Angeles a který zmizel z obrazovek radiolokátorů leteckých dispečerů v 8 hodin 55 minut. Všeobecnou nervozitu dále vystupňovaly tiskové agentury tím, že začaly hovořit o téměř osmi stech mrtvých. Šlo o nesmyslně vysoký počet, který se však ministr obrany Donald Rumsfeld nesnažil příštího dne ve svém prohlášení pro tisk vyvracet, přestože tehdy již byl skutečný počet obětí přesně znám.
Po útoku na Světové obchodní centrum představovalo toto zjištění pro každého nový šok. Znamenalo to, že nejmocnější ozbrojené síly na světě nedokázaly ochránit své vlastní sídlo a utrpěly těžké ztráty a že Spojené státy, považované za nepřemožitelné, jsou zranitelné dokonce na vlastním území.

• • •

Na první pohled jde o nesporná fakta. Jakmile se však pustíme do hlubšího zkoumání podrobností, zjistíme, že oficiální verze vysvětlení celého případu jsou svým způsobem rozpačité, do značné míry rozporné, protichůdné.
Pracovníci služby řízení leteckého provozu FAA Federal Aviation Administration) sdělili reportérům listu Christian Science Monitor, že přibližně v 8 hodin 55 minut klesl dotyčný Boeing do výšky 8 840 metrů a nereagoval na výzvy. Protože se odmlčel i jeho automatický identifikační systém, soudilo se na poruchu elektrické sítě letadla. Pak pilot, který stále neodpovídal, zapnul svou radiostanici, načež bylo v krátkých intervalech slyšet něčí hlas se silným arabským přízvukem. Neznámý muž pilotovi vyhrožoval. Potom letadlo provedlo otáčku o 180 stupňů a nabralo kurz na Washington, načež se leteckým dispečerům ztratilo.
Podle platných předpisů ohlásili zmínění pracovníci řízení leteckého provozu změnu kurzu sledovaného letounu na velitelství FAA. Tam však v té době většina amerických odpovědných funkcionářů tohoto orgánu nebyla přítomná – téměř všichni odletěli do Kanady na jakousi odbornou konferenci. Ve zmatku, jenž v onen den zavládl, se zaměstnanci právě vykonávající ve štábu FAA službu domnívali, že jde o další potvrzení zprávy týkající se druhého letounu, který zamířil nad New York. Až po půlhodině si uvědomili, že se toto sdělení týkalo třetího letadla, jež změnilo kurz – a teprve poté informovali příslušné vojenské instituce. Vinou tohoto nedopatření bylo ztraceno dvacet pět drahocenných minut.
Když 13. září 2001 vypovídal nový předseda Sboru náčelníků štábů generál Richard Myers před senátním výborem pro ozbrojené síly, nebyl s to sdělit, co konkrétně bylo proti zmíněnému letounu podniknuto.
Na základě velmi vzrušené diskuse s nejvyšším vojenským funkcionářem dospěli senátoři k závěru, že k žádnému pokusu o zásah proti třetímu podezřelému Boeingu nedošlo. (Velice důležitý protokol o výpovědi generála Richarda Myerse před senátním výborem pro ozbrojené síly je v příloze.) Je však možné uvěřit, že by ozbrojené síly USA zůstaly při nepřátelských útocích na New York a Washington pasivní?
Ve snaze čelit katastrofálním důsledkům zmíněné výpovědi generála Myerse v senátním výboru vydal štáb NORAD (North American Aerospace Defense Command – Velitelství protivzdušné obrany Severní Ameriky) dne 14. září speciální komuniké. V něm se uvádí, že o změně kurzu Boeingu byl NORAD informován teprve v 9 hodin 24 minut, načež okamžitě nařídil, aby proti podezřelému letadlu zasáhla dvojice stíhaček F-16 z letecké základny Langley ve Virginii. Protože velení letectva nevědělo, kde se Boeing právě nachází, domnívalo se, že jde o další útok na New York, a proto prý vyslalo stíhače na sever. Trať Boeingu údajně zkřížil dopravní letoun, který vzlétl z prezidentského letiště Saint-Andrew a identifikoval ho. Bylo však už příliš pozdě.
Není jisté, zda je verze NORAD poctivější než ta, se kterou vyrukoval před senátním výborem generál Myers. Dá se snad věřit tvrzení, že radiolokační systém ozbrojených sil USA nedokáže zjistit polohu Boeingu ve vzdušném prostoru na vzdálenost pouhých několika desítek kilometrů? A že velký dopravní letoun je schopen uniknout výkonným stíhačkám F-16, které byly proti němu vyslány?
Připustíme-li, že Boeing překonal tuto překážku, měl být sestřelen tehdy, když se přibližoval k Pentagonu. Bezpečnostní systém, který chrání ministerstvo obrany, je samozřejmě předmětem vojenského tajemství, stejně jako ochrana a obrana prakticky sousedícího Bílého domu. Nadto prý byl tento systém úplně přehodnocen a reorganizován po řadě incidentů v roce 1994, zejména poté, kdy na trávníku v zahradě Bílého domu přistál lehký letoun Cesna 150L. Také se uvádí, že celý tento ochranný systém je řízen z prezidentského letiště Saint-Andrew, na němž jsou trvale rozmístěny dva útvary bojových letounů, konkrétně 113. letecké křídlo vojenského letectva a 321. stíhací útočné křídlo letectva vojenského námořnictva. Tyto útvary jsou vybaveny letouny F-16 a F/A-18 a nikdy by neměly dopustit přiblížení jakéhokoli Boeingu.
Mluvčí Pentagonu podplukovník Vic Warzinski však k tomu řekl: „Nevěděli jsme, že ten letoun letí na nás – a pochybuji, že před úterkem [11. září] mohl někdo něco takového předvídat.“
Tak se stalo, že poté co zmizel pronásledovatelům a hladce pronikl nejdokonalejší protivzdušnou obranou, skončil Boeing svůj let nárazem do budovy Pentagonu.
Boeing 757-200 je dopravní letoun schopný přepravovat 239 cestujících. Jeho délka činí 47,32 metru a rozpětí křídel 38,05 metru. S plnou zátěží váží 115 tun a dosahuje cestovní rychlosti 900 km/h. Pentagon je největší administrativní budova na světě. Denně v něm pracuje 23 000 lidí. Jméno má podle originálního architektonického uspořádání – tvoří jej pět soustředných pětiúhelníků. Byl postaven nedaleko Bílého domu, ale na protilehlém břehu Potomaku. Neleží tedy ve Washingtonu, nýbrž v Arlingtonu na území sousedního státu Virginie.
Aby způsobil co největší škody, musel by Boeing naletět střemhlav na střechu Pentagonu. Protože povrch budovy zaujímá plochu 29 akrů (tj. 117 360 m2), bylo by to docela snadné. Teroristé se však naopak rozhodli napadnout Pentagon z boku, ačkoli boční stěny dosahují výšky pouhých 24 metrů. Letadlo náhle začalo klesat, jako by se chystalo přistát. Ačkoli zůstávalo v horizontální poloze, klesalo do přízemní výšky téměř vertikálně, aniž poškodilo – třeba jen vzdušnou vlnou a plyny svých reaktivních motorů – stojany pouličního osvětlení na dálnici, která vede podél pentagonského parkoviště.
Když letoun Boeing klesá, vysunuje se mu automaticky podvozek. Ačkoli je potom vysoký třináct metrů, což odpovídá výšce domu o třech podlažích, tento Boeing prorazil stěnu Pentagonu pouze na úrovni přízemí a prvního patra. Z toho vyplývá, že podvozek letounu se nutně musel odtrhnout předtím, než Boeing narazil do spodních podlaží Pentagonu. A to všechno dokázal (viz snímek na obálce knihy), aniž poškodil skvělý trávník před budovou, zeď nebo parkoviště či heliodrom. V oněch místech je totiž plocha pro přistání malých vrtulníků.
Navzdory své hmotnosti (kolem 100 t) a rychlosti (mezi 400 a 700 km/h), letadlo pobořilo pouze stěnu prvního pětiúhelníku budovy. Je to zřetelně vidět na následujícím snímku.
Otřes vyvolaný nárazem Boeingu pocítili lidé v celém Pentagonu. Palivo, které je uloženo v křídlech letadla, se vznítilo a požár se rozšířil po budově. V ní zahynulo sto dvacet pět osob, k nimž je třeba přičíst čtyřiašedesát cestujících a členů posádky, kteří byli v letadle.
Šťastnou náhodou (?) letoun narazil do té části budovy Pentagonu, která se zrovna opravovala. Právě se tam dokončovalo vybavení a zařízení nového střediska velení vojenského námořnictva. Řada kanceláří nebyla obsazena a v některých pracovali pouze civilní zaměstnanci, kteří se zabývali montáží přístrojů a zařízení. Tím se vysvětluje skutečnost, že oběťmi se stali převážně civilisté a že v řadách postižených vojáků nebyl ani jeden generál.
Půl hodiny po útoku se horní podlaží zřítila.
Tyto první dílčí části oficiální verze jsou málo pravděpodobné, a její zbývající části zcela nemožné.
Když vložíme siluetu Boeingu do družicového snímku, vidíme, že do budovy vnikla pouze příď letounu. Trup a křídla zůstaly venku.
Letoun se rázem zastavil, aniž jeho křídla narazila do stěny. Není vidět žádnou stopu po nárazu, kromě přídě Boeingu. Na snímcích bychom však měli spatřit někde venku – fakticky na trávníku – křídla a trup.
Jestliže je příď tohoto letadla vyrobena ze slitiny, která se může rychle roztavit, a jestli křídla obsahující palivo mohou shořet, pak jeho trup je z materiálu podobného tomu, z jakého se vyrábějí karoserie osobních a nákladních automobilů. V případě požáru by z trupu určitě zůstaly ohořelé trosky. Podíváte-li se na snímek na obálce, nepochybně zjistíte, že tam žádné zbytky letadla nejsou. Snímek byl přece pořízen v prvních minutách: již přijely automobily hasičů, ale ti ještě nezasáhli a horní podlaÏí budovy se dosud nezřítila.
Na tiskové konferenci konané 12. září vysvětlil velitel arlingtonských hasičů Ed Plaugher, že jeho lidé měli za úkol bojovat proti rozšíření požáru v Pentagonu, ale že nebyli připuštěni na místo nárazu letadla. V přímém kontaktu s letounem prý zasahovaly pouze speciální skupiny (Urban Search and Rescue) Federální agentury pro zásahy při katastrofách (FEMA).
Na zmíněné tiskové konferenci proběhl následující dialog:
Novinář: „Co zbylo z letounu?“
Velitel hasičů Plaugher: „Zaprvé, pokud jde o letoun: při boji s požárem, o němž jsem hovořil, jsme viděli několik úlomků, ale nebyly to žádné větší kusy. Jinými slovy – nejsou žádné části trupu ani nic podobného.“ [...]
Novinář: „Poslyšte, veliteli, drobné kousky z letounu jsou rozmetány všude – až na dálnici. Jde vesměs o maličké úlomky. Domníváte se, že letadlo vybuchlo, že v okamžiku nárazu doslova explodovalo v důsledku výbuchu paliva nebo...“
Plaugher: „Víte, k tomu bych se raději nevyjadřoval. Máme četné očité svědky, kteří jsou schopni vás o tom, co se dělo s letounem během jeho přibližování, informovat lépe. To prostě nevíme. Já to nevím.“ [...]
Novinář: „Kde je palivo z letounu...?“
Plaugher: „Objevili jsme cosi, co považujeme za kaluž, právě tam, kde je to, o čem se domníváme, že byla příď letounu.“ [sic].
Tak tedy – ačkoli vysocí hodnostáři, zákonodárci a vojáci tvrdí, že viděli pád letadla – nikdo nespatřil sebemenší kousek letounu, dokonce ani jeho podvozek: existují pouze neidentifikovatelné drobné úlomky kovu. Boeing nezachytily, byť na jediný okamžik, ani průmyslové televizní kamery, které slouží k nepřetržitému sledování pentagonského parkoviště ze všech možných směrů a úhlů.
Nyní si zopakujme oficiální verzi: Boeing, který změnil původní směr letu, prý unikl stíhačkám F-16, jež byly proti němu vyslány, zdolal systém protivzdušné obrany Washingtonu a vertikálně klesl na parkoviště Pentagonu, přičemž stále zůstával v horizontální poloze. Pak prorazil stěnu přízemí, ale do budovy pronikl pouze přídí a zastavil se v okamžiku, než do zdi narazil křídly. Trup se ihned rozpadl. Palivo, které měl v nádržích v křídlech, hořelo jen tak dlouho, než stačilo způsobit požár v budově, načež se proměnilo v kaluž, která se přelila k místu, kde údajně byla příď letounu.
Navzdory povinné úctě k vysoce kvalifikovaným „očitým svědkům“, významným funkcionářům a členům zákonodárných institucí, takovéhle tlachy se nedají spolknout. Vysoké postavení těchto svědků naprosto nezvyšuje věrohodnost jejich výpovědí, ale naopak jen zvýrazňuje závažnost prostředků použitých ozbrojenými silami Spojených států k zamaskování skutečnosti.
Je třeba dodat, že celá tato potřeštěná smyšlenka byla vybájena postupně, přičemž jedna lež si vynucovala další. Pokud se podíváte na první komuniké Pentagonu, citované na začátku této kapitoly, zjistíte, že se v něm nemluví o žádném Boeingu. Teorie o „sebevražedném letounu“ se objevila až o půl hodiny později. Právě tak ve výpovědi náčelníka štábu ozbrojených sil v senátním výboru nepadlo ani slovo o stíhačkách, které se údajně pokoušely napadnout záhadné letadlo. S výmyslem o bloudění letounů F-16 přišlo velitelství NORAD až o dva dny později.
• • •
vydalo Motto, 2002