Tibet patří mezi nejmagičtější místa naší planety. Nacházejí se zde překrásné vysokohorské scenerie, velmi silná energetická místa, působivé kláštery, pevnosti, ale také otevření, srdeční a krásní Tibeťané. To vše sem přitahuje mnoho poutníků, cestovatelů, turistů. Několikrát v Tibetu natáčel také režisér Viliam Poltikovič: „Tibet a Himálaj patří mezi nejkrásnější místa, která jsem kdy viděl. Jsou tam velmi čisté energie, jež člověka nabíjejí a povznášejí, vnitřní klid a nadhled nad naším konáním přicházejí jakoby samy od sebe.“

Tibet, na své jižní hranici lemovaný Himálajem se rozprostírá na obrovské náhorní plošině v průměrné nadmořské výšce 4500 metrů nad mořem a je nejvýše položeným trvale osídleným územím. Nacházejí se zde jak pouště, tak zbytky pralesů, ale také travnaté stepi se spoustou sladkých i slaných jezer. Pramení tu několik veletoků – například Indus, Brahmaputra, Žlutá řeka, Mekong. Dvě třetiny Tibeťanů žijí usedle ve vesnicích, třetinu obyvatel tvoří kočovní nomádi. Nejrozšířenější plodinou je ječmen, který z Tibetu pochází, nejrozšířenějším tažným zvířetem – a pro Tibet symbolickým – je yak. Základním pokrmem Tibeťanů je campa, jemně rozemletý pražený ječmen, smíchaný s čajem a jačím máslem.

Ke kulturní a společenské izolaci Tibetu od ostatního světa přispívaly především neschůdné přístupové cesty a snaha zachovat si svůj způsob života. Původním náboženstvím Tibetu je bön a sami bönisté uvádějí, že je staré více než deset tisíc let. Jeho původ není zcela jasný. Vychází z asijského šamanismu a magie, ale zřejmě má svůj významný zdroj i v dávné Persii. O rozšíření buddhismu v Tibetu se v 8. století zasloužil indický jogín a mág Padmasambhava, který je v Tibetu nazýván Guru Rinpočhe a traduje se, že přišel z Indie se čtyřmi ženami a šířil v Tibetu tantrickou formu buddhismu. V průběhu staletí mezi sebou původní bön a buddhismus soupeřily a v různých dobách byli pronásledováni jak stoupenci bönu, tak Buddhovy nauky. Bön a buddhismus v Tibetu se vzájemně velmi ovlivnily a propletly. Ale i samotný tibetský buddhismus v sobě zahrnuje několik škol a směrů, které spolu v historii zápasily o moc a vliv nad Tibetem. Mezi hlavní buddhistické linie patří Ňingmapa, Kagjupa, Sakjapa a Gelugpa (v jejím čele stojí dalajlamové). Přesto zde existuje společně uctívaný prvek a tím je nejposvátnější hora Asie pro hinduisty, buddhisty, bönisty i džinisty - Kailás (6714 m nejčastěji uváděná výška) v západním Tibetu. Tibeťané ho nazývají Gang Rinpočhe – Velevzácný sněžný vrchol. Je považován za střed vesmíru, mytickou horu Méru, spojenou s počátky tvoření světa. Pro hinduisty je Kailás sídlem boha Šivy, pro buddhisty sídlem Samvary, tantrické buddhistické transformace Šivy, pro bönisty duchovním centrem dávné říše Žang-žung a pro džinisty místem, kde první džinistický světec došel osvobození.

Traduje se, že pod Kailásem je jeden ze vstupů do paralelního světa, bájné Šambaly. V údolí na východní straně žil prý 11 let významný jogín a básník Milarepa, v údolí na západní straně pobýval v jeskyni věhlasný jogín a mág Padmasambhava. Kailás představuje mužský prvek, pod ním ležící jezero Manasaróvar, nejposvátnější jezero Asie (v roce 1948 do něj byla vsypána část ostatků Mahátmy Gándhího), které představuje prvek ženský.

Poutní okruh kolem posvátné hory Kailás začíná kamennou stúpou – bránou představující vnitřní očistu. Celá pouť symbolizuje cestu životem, smrtí, posmrtným stavem, znovuzrozením a všem těmto fázím bytí odpovídá i příslušný úsek cesty. Klíčovým bodem pouti je nejvyšší průsmyk posvátného okruhu nazývaný Dolma la (Dolma je tibetské ženské jméno a také jméno bohyně Vysvoboditelky z koloběhu životů, la znamená průsmyk) ve výšce 5636 m. Kousek pod ním se nachází skutečné i symbolické pohřebiště. Zde se pochovávají poutníci, kteří zemřou cestou. A také zde každý člověk něco ze sebe zanechá, třeba ustřihnutý pramínek vlasů, kousek nehtu nebo oděvu, proto je toto místo i symbolickým hřbitovem. Znamená to, že odkládáme to staré, špatné, nemocné a symbolicky prožíváme svoji smrt. Třiapadesátikilometrovou trasu zdolávají Tibeťané pěšky, poutníkům z jiných zemí často pomáhají jaci a koně. Bönisté obcházejí Kailás proti směru hodinových ručiček, všichni ostatní jdou po směru hodinových ručiček. Kolem Kailásu dnes stojí už jen tři kláštery, kam poutníci přinášejí obětiny, chodí si pro požehnání nebo naslouchají učeným lamům. Poutí po posvátném okruhu, kterému Tibeťané říkají khorlo nebo khora, dochází k pročišťování fyzického těla, řeči a mysli, podle buddhismu tří základních složek každé lidské bytosti.

Knihy Ernsta Muldaševa v nakladatelství TML: Z koho jsme vznikli, Hledání města Bohů I - Tragické poselství předků, II - Zlaté desky Harati, III - V objetí Šambaly (vyjde v červnu) a IV. díl. - Matrice života na Zemi.

Autor - Ernst Rifgatovič Muldašev je uznávaným světovým oftalmologem, konsultantem řady významných světových pracovišť. Je zakladatelem chirurgie s pomocí pěstování lidských tkání, zavedl materiál Alloplant, publikoval na 300 vědeckých prací. Zorganizoval 4 expedice do Tibetu. Ke svým cestám byl zřejmě inspirován svým idolem Nikolajem Rerichem, ruským malířem a vědcem, který pobýval v Tibetu počátkem 20. století a proslavil se např. důkazy o pobytu Ježíše Krista v Tibetu. Další inspirací byla legenda o Městě Bohů, kterou slyšel od jednoho návštěvníka jeho nemocnice. Inspirací byla i Tajná nauka Heleny Blavatské, kde byly klasifikovány minulé pozemské rasy - 1. lidé nehmotní energetického charakteru, 2. lidé jako přízraky schopní procházet hmotou, rozmnožující se pučením, 3. Lemuřané s hmotným tělem výšky řádově desítek metrů, 4. Atlanťané, obři výšky několika metrů a 5. rasa árijská, která se vyvinula do dnešní podoby. Toto všechno chtěl Muldašev svými cestami dokázat.

Je nesporné, že na Zemi existuje celá řada důkazů o existenci předchozích civilizací, jsou to zejména megalitické stavby, stopy a kostry obrů, obvykle vysvětlované jako podvrhy a zejména pověsti u všech domorodých etnik na celém světě a zmínky lze nalézt i v Bibli. Uvážíme-li, že Lemurská civilizace existovala řádově před miliony let, Atlantská před statisíci až desetitisícem let, je nalezení hmotných důkazů obtížné, pokud se snažíme vysvětlit zjevné důkazy jinak než existencí těchto předků.

Muldašev se pokusil spojit všechny podivné dávné monumenty sítí geometrických útvarů - trojúhelníků, kde délky jejich stran mají v metrické soustavě, která je odvozena od délky obvodu Země, tedy rozměru Země, jsou v určitém vztahu, který za pomoci numerologických hodnot charakterizuje vlastnosti těchto objektů. V podstatě jsou umístěny na vrcholech jakéhosi pomyslného krystalu a proto se jedná o energeticky a informačně významná místa. Na základě svých výpočtů Muldašev předpokládal, že jedno z center Lemurské civilizace se nachází právě v Tibetu a k jeho objevu směřovala cesta jeho expedice.

Vzhledem k dobrým vztahům Ruska a Číny a své vědecké pověsti se během svých cest po Tibetu dostal do míst, kde se normálně cizinci nedostanou a přivezl si řadu fotografií, které jsem jinde na Internetu neobjevil. Výhodou Muldaševa bylo i to, že nebyl zatížen materialistickými předsudky a byl otevřený všem sdělením mnichů a lámů, se kterými se v Tibetu setkal. Od nich se dozvěděl, že Kailás není hora, ale pyramida výšky 6666 metrů, i když se obvykle uvádí 6714 m. Není vyloučeno, že výška hory se od původní liší. Její vzdálenost od pólu je 6666 km.Vzhledem k tomu, že jeden geograf opisuje od druhého a nevíme z jakého měření oficiální údaj pochází, je možné věřit každému číslu v toleranci plusminus 67 metrů, čili odchylka 1%. Podle mnichů je hora spojená s Kosmickým rozumem, je centrem tantrických sil Země a reguluje je. Tyto síly jsou schopné ovládat veškeré geofyzikální děje a mají vliv i na myšlení lidí, působením přes jejich auru. A naopak lidé svým myšlením tyto síly rovněž ovlivňují. Zde je „jádro pudla“, negativní myšlení a jednání lidí může způsobovat geologické a klimatické katastrofy. A k ovládání těchto sil zřejmě sloužily všechny megalitické stavby. Platí totiž, že tvar hmoty a její struktura může ovlivňovat informace a energie. Ve hře zde jsou i nehmotné bytosti - asurové, kteří ovládají svým vědomím tantrické síly a jsou schopni přes ně působit na hmotu.

Hlavní Muldaševův objev geometrických vztah mezi význačnými body na Zemi vznikla takřka náhodně, když si hrál v knihovně s globusem a objevil, že na protilehlých stranách se nachází Kailás a Velikonoční ostrov. Za pomoci nitě natahované po povrchu glóbusu a měřením její délky mezi význačnými body tak postupně objevil celou řadu souvislostí (viz tabulka souvztažností). Tyto body navíc leží na liniích, kde jejich vzdálenost je v určitém stálém poměru a tyto linie je možno spojovat do trjúhelníků. (Jiné geometrické souvztažnosti Muldašev nezkoušel.) Muldašev předpokládal, že tento systém monumentů byl postaven z určitým cílem, jinak by totiž neměl žádný smysl, vzhledem vynaložené práci. Považoval je proto za jakési sběrače a kolektory kosmické energie, která je hmotnými přístroji neměřitelná, tato energie je zřejmě nosičem informací pro celoplanetární jevy, spojené s myšlením lidí. Zákonitosti těchto jevů zřejmě znali dávní Lemuřané a Atlanťané a vybudovali systém megalitických staveb, aby tyto energie mohli ovládat, což naši vědci dosud nepochopili (mimo Muldaševa.)

Na základě dalších výpočtů a informací odvodil, že hora Kailás, nazývaná také středem světa byla kdysi zřejmě severním pólem, který po určité době mění svoji polohu. Tomu odpovídá i podivná stará mapa. Takováto změna rotační polohy by byla nepochybně spojena s obrovskou klimatickou změnou o nichž se také vyskytují důkazy nejen na povrchu Země, ale i v různých pověstech a tradicích. Toto mohlo být příčinou zániku Lemurie, Atlantidy a dalších změn, třeba kontinentu Hyperborea, který byl v místě severního pólu. Podle Blavatské došlo k takovému posunu zemské osy o 60 stupňů asi před 850000 roky. Zajímavé je, že nepálské stúpy jsou orientovány v odklonu 60 st. od severu, tedy možná od pradávného směru zemské osy. Ta šestka je tu opět! Je-li 666 číslo ďábla, bude 6666 číslem kataklyzmatu.

Jiným významným bodem, který Muldašev vzal do svých výpočtů byla Ďábelská věž (Devils Tower) v USA, která je mimochodem 2x tak vysoká jako Cheopsova Pyramida. Tento přírodní prvek znáte jistě z filmu „Blízká setkání 3. druhu“. Dalšími body byly na základě výpočtů vzdáleností objeveny hypotetické pyramidy v Bermudském trojúhelníku a komplex rozpadajících se pyramid Tazumal u města Salvador v Brazílii. (Mayské slovo „Tazumal“ znamená v překladu „pyramidy, kde byly páleny oběti“.) Dalším místem je oblast Gao v Mali, kde byla pravlast Dogonů.

Muldašev postupně definoval 13 základních trojůhelníků, vzniklých spojením významných bodů a ukázalo se, že každý trojúhelník na severní polokouli má svůj symetrický protějšek na jižní polokouli. Všechny vzdálenosti vrcholů trojůhelníků jsou pouze čísla :

6666, 4999, 3999 měřeno po obvodu Zeměkoule, pokud bychom ji měřili jako tětivu - spojnici skrze Zemi, bylo by to 6372, 4860, 3942 km. Budeme-li si trochu numerologicky hrát, zjistíme, že: 6666=6+6+6+6=24=2+6=6

4999=4+9+9+9=31=3+1=4

3999=3+9+9+9=30=3+0=3, konečná čísla jsou charakteristiky trojúhelníků.

Vnitřní úhly těchto trojúhelníků jsou pouze hodnoty 42, 69, 96, 48, 72, 36, 114, 33 stupňů, což opět v součtu cifer dává pouze hodnoty : 3, 6, 9. Zde uvádí Muldašev numerologickou charakteristiku výsledných cifer, kde 3 představuje rovnováhu zlých a dobrých myšlenek, 6 zlé myšlenky a 9 ďábelské myšlenky. Pythagoras považal číslo 3 za harmonické, 6 za negativní a 9 za konečné stádium božské tvorby a přechod k počátku. Podle informací, které získal od indických jogínů, má každá myšlenka v trojrozměrném prostoru tvar trojúhelníka, jejíž obsah je dán velikostí úhlů a stran. Jogíni dokáží na základě zkušeností z těchto tvarů odečítat obsah myšlenky ještě dříve, než ji vyslovíte. (Stejně to dělají zvířata a mimozemšťané.) Je logické, že určité charakteristické trojúhelníky představují negativní myšlenky a jsou to : 999, 996, 966, 963, 993, 933, 666, 663, 633 a 333. Těmto charakteristikám úhlů a stran odpovídají i polohy významných monumentů na Zemi. Muldašev se logicky domníval, že systém monumentů byl vytvořen za účelem likvidace negativních myšlenek, neboť podobné přitahuje podobné. K principu ničení došel násobením výšeuvedených čísel, kde např. 963x999=962037 a 9x6x2x0x3x7=0, podobně vynulujeme všechny údaje, násobíme-li charakteristiky úhlů a stran a cifry ve výsledku násobíme mezi sebou, vždy je výsledkem nula. Bohužel nedokázal objasnit, jak dokáže pyramida donutit myšlenku, aby se vynulovala. Já logicky usuzuji, že tento systém nepochybně funguje, protože na světě je tolik zlých myšlenek, že bychom již teoreticky neměli existovat.

Expedice skupiny profesora Muldaševa ke Kailásu se uskutečnila v srpnu 1999. Vrtulníkem přiletěli do Kathmandu (Nepál), vybaveni všemožnou dostupnou technikou, např. notebooky měli napájené slunečními bateriemi. Přijal je i velvyslanec Ruska v Nepálu, kde mají Rusové tradiční spojence, protože jim prodávají zbraně a nepálští studenti mohou studovat v Rusku.

V Nepálu zaujaly Muldaševa především stúpy, které mají některé společné tvary a v jiných se liší. Stúpa pochází z Indie a původně to byl náhrobek. S postupem času se tvar stúp měnil a dnes je dochováno mnoho jejich typů. Tibetsky se nazývají čhörteny, což v překladu je schránka na obětiny. Pro Tibeťany je stúpa symbolem probuzené mysli a rozdělují je na 8 základních typů, symbolizujících Buddhovy velké činy. Esoterický výklad symbolizuje části stúp jako jednotlivé kosmické prvky.

Nejzajímavějším objektem bylo ovšem obrovské žezlo dordže, které místní průvodce označil za pradávný stroj předků, pomocí něhož stavěli hory. Uváděly ho prý do chodu myšlenky člověka, které se koncentrovaly ve střední části. K uvedení do chodu bylo ovšem nutné znát mantru - zaklínadlo, které je ovšem dnes známo pouze v Šambale. Se získáváním utajovaných znalostí byl neustále problém, protože odpovědi všech mnichů byly vyhýbavé, protože tyto znalosti nejsou určeny nezasvěcencům. Např. původ ornamentů a symbolů vysvětlovali tak, že byly stvořeny dávnými předky ze Šambaly, čili byly předány vyšším rozumem. Veškeré otázky na město Bohů odmítali odpovědět, protože je to zapovězeno Harati. Toto jméno je symbolem pro mystickou sílu Kailásu. Při návštěvě pagody Harati se Muldašev seznámil se členem prastarého rodu ochránců Harati, který mu sdělil řadu informací, protože si nejprve ověřil skutečný a nepředpojatý zájem Muldaševa o mystické znalosti, které dříve čerpal převážně z děl Blavatské. Tento ochránce se jmenoval Astaman z rodu Bindačaraja a ukázal mu i jeskyni samadhi, kde sedí v tomto stavu mystického umrtvení i jeho příbuzný už 2000 let.

Příslušníci jeho rodu čas od času vcházejí do jeskyně, aby komunikovali s jogíny, kteří zde jsou, včetně Harati. V jeskyni se údajně nacházejí i zlaté desky Lemuřanů, kde je zachyceno jejich vědění a zaklínadla (mantry) nutné k ovládání jejich strojů. Jsou tam pravděpodobně i Atlanťané a Lemuřané ve stavu samadhi, ve kterém mohou setrvávat i statisíce let. Jeho příbuzný je tam nejmladší. Platí pravidlo, že pokud by některý jogín prozradil mantru zvědavému člověku, tak oba dva zemřou. Tyto mantry totiž umožní skrze své vibrace ovládat nejen hmotu, ale i mysl lidí. Muldašev se dále dozvěděl, že v podzemí Kailásu je síň, kde jsou ukryty i mnohé další stroje Lemuřanů, kam se ovšem bez znalostí zaklínadel nelze dostat.

Astamanovi příbuzní – strážci jeskyně mu dále pověděli, že tam mnohokrát viděli zlaté desky Harati, kde je zapsáno pradávné vědění. Mimo ní je v jeskyni ještě další kniha, ve které je popsána prastará historie lidstva a dále jsou popsány obřady jak např. ovládat podnebí. Po určitém obřadu porozumí lidé četbě, i když je kniha psána starým písmem a jazykem. Vysvětluje se to tak, že energetický zápis se přenáší přímo jako obrazy do mysli člověka. Když Muldašev vyslovil přání jeskyni navštívit, bylo mu sděleno, že jeskyně je chráněna bariérou tantrických sil, kterou nikdo neprojde, pokud to Harati nepovolí. Pokud vejde někdo nezvaný, ihned za dveřmi oslepne. Takovýchto dveří se nachází v chodbě do jeskyně 7 a i kdyby někdo pronikl za druhé dvéře, za dalšími by zemřel.

Pro vstup ochránců do jeskyně se musí provést složitý rituál a vejít může pouze vybraný člen rodu Bindačaraja, podle zvláštních pravidel a jeho pomocníci. Jiného člověka by Harati odhalil, protože čte myšlenky příchozích. Z jeskyně samadhi vede údajně chodba až do podzemí Kailásu. Podle Francouzského okultisty markýze Saint-Yves dÁlveydre existuje celý podzemní svět propojený tunely, kde jsou knihovny obsahující celou historii lidstva, také UFO jsou převážně dopravní prostředky lidí žijících v podzemní říši. Tato říše vlastně ochraňuje genofond lidstva, které se obnovuje po každé globální katastrofě. Tato genobanka funguje již od éry Lemurie.

Od jednoho stařešiny se dále dozvěděl, že existují 3 vchody do podzemí Kailásu, které jsou zakryté kamennými deskami a k jejich otevření je potřebné tajné zaklínadlo. Ke vchodu je stejně nemožné se dostat, protože je chráněno zrcadlem Vládce smrti, které způsobí, že každý kdo se přiblíží rychle zestárne (zrychlení času).

Na závěr své himalájské expedice se Muldašev s přáteli vypravili za doprovodu čínského vojáka do blízkosti Kailásu až k jezerům Manasárovar a Rakšas. Manasaróvar je považováno za svaté, jehož voda očišťuje a Rakšas za démonické, jehož voda je jedovatá. Podle místního průvodce, který provází turisty jsou v blízkosti Kailásu 4 jeskyně. V jedné z nich se údajně zhmotňují myšlenky, ale člověk tam má právo vstoupit až když 21 x obejde Kailás.

Muldaševa napadla myšlenka, že „Město Bohů“ mohou být třeba majestátné hory kolem Kailásu, jak to např. popisuje láma Anagárika Góvinda ve své knize „Cesta bílého oblaku“, kdy obejití Kailásu představuje mystickou cestu znovuzrození.

Jinou variantu se dozvěděl od starého lámy, který mu sdělil, že až do 6. století n.l. existovalo v blízkosti Kailásu nejstarší království světa jména Shang-Jong. Všichni lidé tam byli jogíni a byli prý vysocí 3 – 5 metrů (Atlanťané??), kteří po zániku města odešli do podzemí. Hlavní město tohoto království bylo 70 km od Kailásu a dnes je zaváto pískem..

Na závěr expedice si Muldašev a jeho přátelé na cestu ke Kailásu pronajali džíp s tibetským řidičem a čínským průvodcem, který byl ve skutečnosti vojákem a měl je hlídat. Jeli cestou necestou o setkali se zajímavým jevem kruhem vzrostlé nepřirozeně husté trávy, která se vyskytuje jako typický jev po údajném přistání UFO. Jak se blížili do oblasti Kailásu viděli tyto kruhy stále častěji, o průměru 10 – 200 metrů. Jejich tibetský řidič jim řekl, že kruhy dělá Šambala.

Po cestě se zastavili aby prozkoumali jezera Rakšas a Manasaróvar. Nad jezerem Rakšas vane neustále silný vítr, zatímco nad druhým je klid. Podle Tibetanů za to může zlý démon. Přesto se vypravili na jezero odebrat vzorky vody, ale o jejich rozboru se v knize nic nepíše. Další vzorky odebrali i z jezera Manasaróvar. Tím druhý díl knihy končí. Nezbývá než čekat, kdy se objeví 3. díl knihy. Podle informací nakladatelství TML by se měl na pultech objevit koncem června, prozatím malá ukázka: